GLOSA MICHALA BORSKÉHO | Právě zahájené domácí mistrovství světa v hokeji je přehlídkou okázalého národovectví, které skončí s vypadnutím české sborné ve skupině. Ještě předtím se ale zástupci široké veřejnosti věřící v úspěch kapitána Červenky a jeho družiny stanou sebevědomou silou schopnou ve vypjaté konfrontaci potřít kdejakého „bezvěrce“.
Už je to tu zase! Češi hrají hokejové mistrovství, což pravidelně znamená optické vzedmutí národní hrdosti a sounáležitosti. Majitelé starých oktávek i zánovních „esúvéček“ s černými skly navštíví Tesco nebo nejbližší vietnamskou večerku a za nevelký peníz (od 80 Kč) pořídí výhodnou sadu „českých“ návleků na obě zpětná zrcátka.
Kdo chce, může si skřípnout i praporek do okna. Takto vyzbrojeni se „zničehonicnajednoufandové“ odeberou do lokálu s plátnem nebo na rodinnou sešlost, kde mohou líté řeže českých reprezentantů sledovat se svými vlasteneckými soukmenovci.
Děje se tak rok co rok snad už od časů bájného Nagana. Toto ad hoc oblékání „národních kabátů“ je však pro vnějšího pozorovatele přinejmenším bizarní, jakkoliv typicky české.
Když hrají „naši“...
„Viděli ste, jak to naši nandali Švédům?“ – zní typický podnět k rozsáhlému hospodskému rozboru hry českého nároďáku z úst přítomných pivních odborníků. „Naši“ jsou to však jen do momentu první porážky nebo nejpozději do předčasného vypadnutí z šampionátu, což se v posledních letech děje pohříchu často.
Pak už jsou to opět jen ty zatracené „hokejky“, které to zase prohrály, nikoliv „my“. Porážky prostě příliš zavánějí trudnou každodenností těchto exhibujících vlastenců, a proto s nimi nechtějí být jakkoliv spojováni. Šup s návleky a vlaječkami do skříně a zkusíme to zase příští rok.
I když možná ani ne. Ony hrdé národní symboly se mohou stejně dobře jako na hokej hodit na dezolátní národoveckou demonstraci Okamury, Rajchla a spol.
V takových davech má totiž najednou malý český člověk také pocit síly, vysokého intelektu hodného trenéra nároďáku a je schopen těm neumětelům, co jsou zrovna u válu, spatra vysvětlit, jak by to měli „hrát“ s EU, Ukrajinou či uprchlíky.
Ostatně mnoho českých vlaječek jsem nedávno viděl i na přátelském potlachu Nočních vlků na pražských Olšanech.
Já ale naše „vlajkaře“ svým způsobem chápu, vždyť na co mají být běžní Češi hrdí než na řídké úspěchy našich sportovců? Co je na nás tak jedinečného a neobvyklého? Nic, co si sami za předmět obdivu nevyvolíme. Jsme malý národ s nízkým sebevědomím a vysokými komplexy, protože ničím – až na čestné výjimky – příliš nevynikáme.
Každý, kdo poodhrne pivní oponu a vycestuje, sezná, že ve velkých zemích mají všude něco „extra“. Unikátní památky, přírodu, galerie, literaturu, hodné a vstřícné obyvatele. Tak proč být pyšný právě na Česko?
Jde i o zdeformovaný pohled na národní symboliku. V USA skoro před každým domem vlaje americká vlajka, a to nejen při státním svátku; podobné je to ve Francii, Španělsku či Itálii. U nás prapory s trikolorou (s malým „t“!) vlají jen o svátcích na úředních budovách a na tramvajích.
Kdo si na dům vyvěsí českou vlajku jen tak, je podezřelý a předem zaškatulkovaný do nějaké extrémní krabičky. Většina lidí doma národní prapor ani vůbec nemá. Svůj podíl na tom má určitě předlistopadový režim, který vyvěšování praporů vyžadoval a jejich nevyvěšení monitoroval, trestal a zanášel do kádrových posudků.
Nové podmínky do nové doby
Najdou se ale i dobré zprávy. Předkladatelé novely zákona o národních symbolech z koalice STAČILO! v rámci kampaně před evropskými volbami využili akutního záchvatu hokejového vlastenectví a prosadili odstavec o povinném osazování osobních automobilů českými vlaječkami po dobu trvání hokejového šampionátu.
Řidič, který nebude předpis respektovat, se podle Kateřiny Konečné vystavuje nebezpečí přidělení 10 trestných bodů a dvouletému pobytu v táboře nucených prací.
Máte pytlík na zrcátko, šálu nebo praporek? Tak šup šup, šampionát už začal!
Dopravní policisté nicméně slibují, že zpočátku nebudou tak přísní: „Nerespektování předepsané výzdoby budou příslušníci ve skupinové fázi šampionátu řešit pouze domluvou,“ uvedl exkluzivně pro INFO.CZ šéf služby dopravní policie plk. Jiří Zlý.
Přesto je ale zjevné, že národ čeká po pětatřiceti letech opět období tuhého třídního boje – protože kdo nejde s námi, jde proti nám!
A co vy? Máte už svoji „českou šprcku“ na zrcátko, šálu či praporek? Tak šup šup honem pro ně, letošní „hokej“ už začal! Já přeji českým hokejistům každopádně hodně úspěchů a dobré pocity z předvedené hry.
Bohužel mám zaseklý zámek ve dveřích od bytu a zámečník může až za tři týdny, takže se do ulic nedostanu. Alespoň si v klidu mohu pustit novou národní hokejovou hymnu.
(Čtenáři INFO.CZ jistě pochopili, že jde o nadsázku. Žádná takové pořadavky prosazeny nebyly a novela zákona v tomto smyslu se ani nechystá – pozn. aut. na záver).
